Facebook a agónie vztahů

Už kdysi na škole jsem se shodla s mým spolužákem, psychologem, že facebook je vlastně velmi dobré projekční plátno. Vypovídá o nás mnohem víc, než by se mohlo zdát. Umožňuje nám vytvářet sebeobraz takovým způsobem, jakým bychom rádi byli vnímáni svým okolím. 

Pravdou ovšem je, že jen trochu citlivější okolí zachytí nikoli náš líbivý obraz, ale spíše naše SNAHY o něj, tedy to, že v prezentaci sebe sama nejsme autentičtí, nejsme sami sebou, ale vytváříme dojem, že právě toto jsme my. K tomu mohou vést mnohé motivace a veskrze všechny budou mít spojitost s úrovní sebehodnoty a sebepřijetí. 

O několik levelů výše je pak snaha prezentovat naše vztahy na sociálních sítích určitým způsobem, o kterém se domníváme, že je žádoucí. Snažíme se tak mystifikovat nejen okolí, ale též partnera a ve výsledku i sami sebe. V praxi to vypadá různě, často však kvantem společných fotek (a ještě častěji společných fotek typu selfie ve všech různých dobobách, situacích a pozicích), dáváním "lajků" všem možným a někdy i dost nemožným statusům partnera, sdílením nesmyslů na jeho zeď, nebo naopak z jeho zdi na svou...podbízivé komentáře...přidávání jeho přátel do svých, přestože se viděli jednou na nějaké akci...a to ještě z dálky. 

To vše (a mnohé další) má výpovědní hodnotu, bohužel jinou než jaká byla cílem. Cílem bylo dost možná vytvořit zdání skvělého vztahu. Nabízí se samozřejmě otázka, proč má někdo tuto potřebu. Když jsem ve skvělém vztahu, pak zářím a je to vidět, není třeba to prezentovat, protože je to prostě vidět. Předně...takové páry ani nic podobného obvykle nenapadá, oni to štěstí žijí, a tak nemusejí jeho obraz uměle a pracně vytvářet na fb. Takové chování spíše vypovídá o tom, že nežijí ve skvělém vztahu, dost možná ani v dobrém...spíše v průměrném až podprůměrném. Otázkou je, proč v takovém vztahu setrvávat. Možná z pocitu vděčnosti, zavázanosti. Často je to ale především o lenosti něco měnit...a ještě častěji o strachu být sám. 

Je však dobré uvědomit si, že jediný opodstatněný důvod, proč s někým být, je ten, že ho hluboce miluji. Vše ostatní jsou jen výmluvy. Pozor však na citovou závislost a touhy vlastnit, to je opak lásky. A tak je na nás, zda chceme žít podprůměr a na fb před ostatními dělat, jak je to skvělé...pro okolí jsme však velmi čitelní a ve výsledku tomu jen málokdo uvěří. Nebo zda se rozhodneme být pravdiví a s průměrnými až podprůměrnými vztahy skoncujeme...nejen na fb, ale především v našich životech. Zkrátka proto, že si zasloužíme víc, skutečné štěstí, ne to vylhané, ne to virtuální.

S úctou

Mgr. lenka Burianová, psycholog