Žena a vize? Ne? A proč by ne?

Vize... Jak to slovo vlastně zní a co to v nás vyvolává?

Ve mně kdysi vyvolávalo pocit, že jde o něco velkého, hodně velkého. Něco, co přísluší jen povolaným, vyvoleným a úspěšným. Něco, na co jako žena mohu jen stěží pomýšlet, na co nemám, co mi nepřísluší. Bylo to pro mě zkrátka moc...moc vysoko, moc těžké, moc neuchopitelné. Dlouhá léta jsem žila v domnění, že toto slovo patří mužům, že to oni mají tu sílu, vytrvalost a moc naplňovat své vize. 

A tak jsem se na nějaký čas nechala ukolébat okolím, které mi našeptávalo, že je mnohem lepší najít si dobré zaměstnání, je to přeci jen jistota. Vize? To jsou jen sny, iluze, ty ať nechám vlivným a úspěšným. Mně má přece stačit jistota stálého platu a časem pak péče o muže a rodinu. Ano, představa krásná. Ale jak šel čas, uvědomila jsem si, stejně jako mnoho jiných žen, že mi jen tato představa nestačí. Je pro mě dobrým základem, ano, skutečně dobrým, ale není to pro mě vrcholná meta. Měla bych se za to snad stydět? Ano, mám dobré zaměstnání, vztah a domácnost. Ale je to všechno? Dosáhla jsem snad už krátce před třicítkou svého vrcholu? Dobře, ještě ty děti, ale...víc už na mě v životě nečeká? Opravdu? A chci to takhle vůbec? 

Všechny ty otázky mě dovedly do bodu, kdy jsem pochopila, že život může být tak rozmanitý a úžasný, jak jen si jej rozmanitý a úžasný dovolíme mít. Pochopila jsem, že není zase tak podstatné to, co si myslí okolí, ale to, co cítím já. V hloubce a až na dřeň. Pochopila jsem, že chci žít...žít své sny. A že není nutné spokojit se s dobrým životem, když jej chci mít úžasný. Je v pořádku mít vizi, cíl, směr a je pořádku si za ním jít. A za toto pochopení děkuji, byť dojít k němu nebylo vůbec snadné.

Díky tomu však teď mohu vlastní zkušenosti předávat dál - třeba právě Vám a provázet Vás tak krok za krokem cestou k naplnění Vašich vlastních snů, ať už se týkají čehokoli, co je pro Vás skutečně důležité. Neboť vše, co si dokážeme představit a s čím souzníme, dokážeme i realizovat. Jediný, kdo nám stojí v cestě ke spokojenosti, jsme obvykle my sami.